Diagnostika

Lynchův syndrom se dá prokázat molekulárně genetickým vyšetřením z krve jedince. Tato metoda je však nákladná a provádí se jen u těch jedinců, kteří mají podezření na toto onemocnění.

Podezření na Lynchův syndrom vzniká tehdy, když:

u jednoho z členů jeho rodiny (tzv. proband) se Lynchův syndrom potvrdí.
pokud onemocní nádorem nebo nádory souvisejícími s Lynchovým syndromem.

K vyšetření nádorů a potvrzení souvislosti s Lynchovým syndromem se používají tyto metody:

Histologie
Test mikrosatelitní nestability (MSI)
Test na vyloučení mutace BRAF
Test hypermetylace promotoru genu MLH1
Imunohistochemické vyšetření DNA MMR proteinů

1. Histologie

Nejčastějším nádorem při Lynchově syndromu je nádor tlustého střeva (kolorektální karcinom). Ve spojení s Lynchovým syndromem se nazývá Dědičný nepolypózní kolorektální karcinom (HNPCC – Hereditary Non-Polyposis Colorectal Cancer).

Mezi histologické znaky HNPCC patří:

Lymfotropie - nádor je infiltrován lymfocyty.
Hlenová jezírka - nádorové buňky secernují hlen. Ten vytváří hlenová jezírka. Uvnitř jezírek se nacházejí ostrůvky nádorových buněk. Po okraji jezírka většinou chybí výstelka. Jedná se o extra-celulární hlen.
Prstenčité buňky - jedná se o buňky, které mají vzhled pečetního prstenu. Uvnitř buňky se nachází velká množství velkých sekrečních váčků plných hlenu. Jádro buňky je díky tomu přitisknuto k plasmatické membráně. Při pohledu mikroskopem se hlenové váčky prosvítí a je vidět pouze kruhová membrána a jádro.
Medulární vzhled - nádorové buňky mezi sebou ztrácí adhezi a nedrží při sobě. Architektura tkáně nádoru je rozpadnutá.

1. Lymfotropie - Nádorová tkáň je silně infiltrována lymfocyty (tmavě modré tečky).	2. Hlenová jezírka - Hlen se při hemotoxylin-eosin barvení znázorní světle fialově. Uprostřed jezírka patrné ostrůvky tvořené nádorovými buňkami.
3. Prstenčité buňky.	4. Medulární vzhled - Nádorové buňky nevytvářející žádnou strukturu. Architektura nádoru je rozpadnutá.

Typický nádor tlustého střeva při Lynchově syndromu - HNPCC. Na svrchu ještě patrna fyziologická (zdravá) tkáň sliznice tlustého střeva. Typická architektura v podobě krypt, které se jeví v podobě „sloupků nebo kytiček“ - záleží na rovině řezu. Ve spodině nádorová tkáň - velká hlenová jezírka, uvnitř plavou ostrůvky nádorových buněk prstenčitého vzhledu. V okolí lymfotropie - modré shluky lymfocytů.
Zvětšit obrázek.

2. Test mikrosatelitní nestability (MSI)

Na DNA existují úseky, které se nazývají mikrosatelity. Jedná se o místa, kde DNA polymeráza, která vytváří nové vlákno DNA při její replikaci, nejčastěji chybuje. Proto se na tyto úseky v testu zaměřujeme. DNA MMR proteiny tyto chyby opravují. Při jejich absenci chyby zůstávají. V testu mikrosatelitní nestability se porovnává DNA zdravé tkáně ke tkáni nádorové. Testuje se 5 úseků. Klasifikace se odvíjí, kolik z pěti mikrosatelitů je pozměněných oproti původním mikrosatelitům zdravé tkáně. Vysoká nestabilita (MSI-High) je u 2-5 úseků z 5. Nízká nestabilita (MSI-Low) u 1 úseku z 5. Pokud žádný, jedná se o mikrosatelitní stabilitu (MSS) a Lynchův syndrom je vyloučen.

3. Test na vyloučení mutace BRAF

Pozitivní výsledek testu BRAF v nádoru téměř vždy vylučuje Lynchův syndrom. Takovýto nádor je považován za sporadický, nemající dědičnou souvislost.

4. Test hypermetylace promotoru genu MLH1

Promotor je úsek na DNA, ve kterém je informace řízení exprese genu. I gen MLH1 má svůj promotor. V některých případech tento promotor může být tzv. metylován. Přítomnost metylových skupin na promotoru způsobí, že nebude vysílat informaci k expresi příslušného genu a to vede k chybění proteinu. Můžeme si představit, že informace na DNA je uzamčená. V případě genu MLH1 to znamená, že se nebude exprimovat protein MLH1 a zároveň nebude přítomen i vedlejší protein PMS2, protože je degradován ubiquitinovou cestou k recyklaci aminokyselin. Hypermetylace promotoru genu MLH1 tedy vede ke stejnému klinickému obrazu jako Lynchův syndrom. Avšak nejedná se o Lynchův syndrom, protože hypermetylace promotoru genu MLH1 není dědičná. Zároveň ale Lynchův syndrom nevylučuje.

5. Imunohistochemické vyšetření DNA MMR proteinů

Imunohistochemickým (IHC) vyšetřením detekujeme přítomnost nebo absenci DNA MMR proteinů v buňkách. Protilátky, které nesou barvu, se specificky navážou na předem určený DNA MMR protein. Používají se protilátky proti MLH1, PMS2, MSH2, MSH6. Takto obarvený preparát se poté odečítá pod mikroskopem. Pokud se nevytváří jeden z hlavních proteinů (MLH1 resp. MSH2), bude nepřítomen i protein vedlejší (PMS2 resp. MSH6), protože je nepotřebný. Všechny nepotřebné proteiny buňka degraduje ubiquitinovou cestou, aby šetřila aminokyselinami. Pokud se nevytváří protein vedlejší, hlavní zůstane přítomen. Tento test nedokáže rozlišit mutaci v genu MLH1 a hypermetylaci promotoru genu MLH1. Výsledek bude v obou případech stejný, tedy absence proteinu MLH1 i PMS2.

Absence proteinů MLH1, PMS2. Možné varianty - mutace v DNA MMR genu MLH1 (Lynchův syndrom) nebo hypermetylace promotoru DNA MMR genu MLH1. V obou případech dochází i ke ztrátě vedlejšího proteinu PMS2. Pokud by byla jen mutace v DNA MMR genu PMS2 (vedlejší), protein MLH1 zůstane zachován.
Zvětšit obrázek.

Absence proteinů MSH2, MSH6. Mutace v DNA MMR genu MSH2. Dochází i ke ztrátě vedlejšího proteinu MSH6. Pokud by byla jen mutace v DNA MMR genu MSH6 (vedlejší), protein MSH2 zůstane zachován.
Zvětšit obrázek.

Pokud výsledky vyšetření vyjdou pozitivně pro Lynchův syndrom, pacient je kontaktován a je mu provedeno molekulárně genetické vyšetření mutace z krve, které dědičné onemocnění potvrdí. Následně jsou kontaktováni a otestováni všichni členi rodiny pacienta.

Následuje text Prenatální diagnostika »